chovatelská stanice ruských modrých koček

O nás

. . . aneb jak jsme se dostali k "ruskám".

Samozřejmě jako velká milovnice pejsků jsem zatoužila po štěňátku, bohužel mi nebylo přáno a musela jsem slevit ze svých nároků. Automaticky jsme se tak dostali k návrhu číslo 2. - zatoužila jsem po koťátku. Bohužel o kočkách jsem tehdy nevěděla vůbec nic a z kolikati plemen bych měla možnost vybírat jsem se vlastně ani nedostala. Ještě stále rozhodnutá, že si psa jako správná ženská musím prosadit se mi dostal do ruky v září 2009 časopis - Můj Pes / Moje Kočka. Zde byl uveden portrét plemene o kterém jsem do té doby neslyšela - Ruská modrá kočka.

V podstatě mi stačilo přečíst si nadpis a měla jsem jasno: štíhlý a elegantní vzhled,... ladná, chytrá a velmi přítulná,... jako jedna z mála koček se její povaha podobá povaze psí. Víc jsem vědět ani nepotřebovala, ale každý další článek o ruských modrých kočkách mi napovídal, že to je kočka pro mne. Smaragdové velké oči zářící v obličeji s ušlechtilými rysy nebo plyšová srst, jedinečná mezi všemi kočičími plemeny a nakonec i to že milují přírodu a rády si vyrazí na vodítku a přitom jsou nenáročné na péči.

Jak se ovšem k tomuto "kočkopsovi" dostat? Bohužel jsem zjistila, že jde o běh na dlouhou trať. Záhy jsem zjistila, že ruskou modrou kočku neseženu ve "výprodeji" bez papírů. Takže když už kočku s PP tak jsem chtěla něco tak krásného co bude za ty peníze stát a já se tím budu moct chlubit jako nejcenějším pokladem. Sestavila jsem si seznam chovatelských stanic a vyslala jsem maily na průzkum - bohužel jsem se dočetla, že ne každý chovatel je 100% kvalitní a proto pro mne bylo směrodatné, abych našla někoho kdo mi bude radit jako neznalci a budu vědět že kočička bude zdravá a kdykoliv budu potřebovat radu budu se moci na někoho schopného obrátit. Dozvěděla jsem se spoustu informací a udělala jsem si obrázek v rozdílu kočka/kocour. Rozhodla jsem se tehdy pro kočičku. Přišlo mi, že je méně náročná, lépe zvládnutelná a menší tedy hezčí, roztomilejší než kocour který se na nás bude povyšovat a utíkat za holkama. Teď už vím, že to byla blbost :o)

Bohužel kočičky v ten moment nebyly k dispozici a já jsem nespěchala, byl duben a s koťátkem jsem počítala až na zimu - ideálně jako Vánoční dárek. Že bych se měla opět začít poptávat po koťátku mne opět upozornil časopis v trafice. Tentokrát Naše kočky 8/2010, zelené oči koukali z úvodní strany přímo na mne, nic jiného než osud to být nemohlo. Opět jsem vyslala maily a doufala že tentokrát to vyjde.

Chtěla jsem už slevit z kočičky a spokojit se s kocourkem. Nu což, dítě si za nějaký ten pátek taky nevyberu a stejně ho budu milovat k zbláznění. Bohužel to nevyšlo a já to obrečela jako želva zdrcená že jde snad o znamení, že si kočku nezasloužím a proto koťátko určené pro mne nepřežilo. Blbost, hned v zápětí jsem dostala informaci o vrhu, který má v září přijít na svět. Začala jsem se těšit na koťátko a modlila jsem se aby to tentokrát vyšlo. Ve čtvrtek 28.9.2010 se "B-čková" koťátka narodila a Bailay Mia Bellara, která mi byla přislíbena už neměla jinou možnost než být milována celou naší rodinou. Omotala si všechny kolem prstu a nikdo jí to za zlé mít nikdy nebude.

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode